Na cestě za svým příběhem

„Jsem stále se měnící krajinou, která je plná roztodivných bytostí s obrovskou touhou k životu.“

Byla nádherná, tak trochu divoká a přitom sebevědomě klidná

Poprvé jsem ji zahlédla před třemi lety v Indii. Přišlo to zcela nečekaně. Najednou tam stála a dívala se na mě. Byla nádherná, tak trochu divoká a přitom sebevědomě klidná. Dívala se na mě něžně a vášnivě. Byla živá. Dýchala mi přímo do obličeje a potom se dala do radostného zpěvu. V úžasu a se zatajeným dechem jsem pozorovala její sílu, zdraví a radost.

Byla přesně taková, jak jsem o ní celý život tajně snila. Pořád jsem nemohla pochopit, že se dívám dlouhé minuty do zrcadla na sebe samu.

Právě k této ženě, do které jsem se tehdy zamilovala, se dnes v různých podobách vracím. Má pro mě mnoho jmen, mluví na mě různými jazyky. Dotýká se mých myšlenek, mých obav a vášní. Je mým milovaným a nespoutaným já. Pokaždé mě zavede do jiné části mé vlastní vnitřní krajiny.

Občas stále pociťuji velký strach z toho, kam mě její náruč zavede. Dnes už ale vím, že mohu důvěřovat tomu, že jejím hlavním posláním, je oživovat moji duši, moje tělo, srdce i mysl. Miluje změnu a ráda mění své dlouho zakořeněné a pěstované názory a zvyky.

Kdo je Tereza Ghose?

Zdivočela mi duše a začala vyprávět příběhy

Mým darem je slovo – příběh, a proto od dětství s jistotou vím, že: „Jsem vypravěčka a to je mé poslání!“

Můj život je cesta, která se neustále mění a klikatí, ale před třemi lety došlo ke zlomu. Skočila jsem do propasti neznáma, protože jsem cítila, že jsem vnitřně mrtvá a, že mě může zachránit pouze velké otřesení. Rozhodla jsem se pro cestu do Indie, která se nakonec velmi nečekaně propojila s celým mým současným životem a vlastně trvá dodnes.

Kdo tedy vlastně jsem? Mám velkou radost, že si mohu dovolit v tuto chvíli bez rozpaků říct:

„Jsem stále se měnící krajinou, která je plná roztodivných bytostí s obrovskou touhou k životu“.

Kdybych se měla právě teď upřímně popsat ve 4 slovech, řekla bych, že jsem:

"Pohyb, Hlas, Příběh a Sen"...

Zdá se vám to až příliš abstraktní?

Opak je pravdou, ale abych dospěla k tomuto poznání, musela jsem nejdříve začít vysokoškolské studium Indologie (se zaměřením na hindštinu). Během svých studií jsem se taky vášnivě zamilovala do tradiční čínské medicíny a posledních deset let, s velkou zvědavostí, různými cestami nahlížím do oblasti přírodního tradičního léčitelství.

Nicméně studium Indologie jsem nedodělala. Tehdy jsem si říkala: „jak moc by musel být člověk šílený, aby ho mohlo zaujmout lingvistické studium sanskrtu a hindštiny?!“

 

Dodnes se tomu směju. V té době jsem skutečně netušila, kam se bude můj život v budoucnu ubírat. Nakonec jsem dostudovala magisterské studium religionistiky a filozofie – mé skutečné životní lásky.

Když vaše vášeň a talenty nevyhovují představám okolního světa

Konečně jsem se mohla beztrestně pohybovat v říši srovnávací mytologie, psychologie náboženství a mezi-náboženského dialogu. Moje duše tehdy nadšeně pobrukovala: „To je ono!!!“ Znáte to, když je člověk mladý (tedy čerstvý) a vášnivý, často skončí na tom, že se dá svést názory ostatních „zkušenějších“ (a deprimovanějších) lidí.

Tak dlouho do sebe přijímáme vzorce, že přece nemůžeme dělat to, pro co máme vášeň a talent (protože by nás to neuživilo), až se nakonec, v nějaké nečekané bohem zapomenuté chvíli, zcela nevědomě vzdáme svých snů – své vášně – své síly. To se tehdy stalo taky mě.

Životní vášně plné energie jsou jako slupky cibule – vždy se dá objevit hlubší a pravdivější vrstva. Když jsem po totálním vyhoření (což se stalo hned po ukončení mého magisterského studia) byla donucena začít se opět dívat hluboko do sebe, zjistila jsem, že jsem se tak dokonale přeprogramovala na akceptování cizích vnějších názorů a autorit, že jsem si vůbec ani nedokázala představit, jak se to dělá: „svobodné myšlení bez pocitu viny“.

 

Cesta jógy, probouzení vnitřní citlivosti, návrat k sebedůvěře

Už ani nevím jak a kdy se to stalo, ale dostala jsem se k józe. Postupně jsem se procvičila k dobré náladě a nestandartní sebedůvěře. Patřím k lidem, kteří nemohou vždy cvičit všechny pozice. Během některých asán jsem měla různé vracející se bolesti, a vlastně jsem vždy hledala citlivý a anatomicky propracovaný směr jógy pro západního člověka. To vše jsem nalezla v Power Yoga Akademii, kde jsem se v roce 2014 nechala certifikovat jako lektorka Jógy pro zdravá záda.

Jak se mi stala Indie?

 Tato praxe mě tehdy dovedla ke zdánlivě bezstarostnému (ale pro mou povahu zcela šílenému rozhodnutí ) – pokračovat ve své jógové praxi a specializaci rovnou v Indii. Dodnes nevím, kde jsem sebrala odvahu takovéto rozhodnutí udělat. Pro mnohé lidi je cestování a dálky zcela běžnou životní aktivitou. Já jsem, ale byla pravý opak!

Nebyla jsem schopna si představit ani jeden nekomfortní moment, kdy bych musela změnit či jakkoli přizpůsobit byť ten nejmenší z mých každodenních zvyků, přesto jsem se vydala na cestu – a zcela sama. Táhlo mě tam jakési šílené bezhlavé nadšení, které jsem později nazvala Osudem.

 

Pokud si v životě často opakujete slovo „Nikdy“, tak se z něj velmi jistě stane vaše „Navždy“

 Je to zvláštní magické pravidlo. Když se rozhodnete stávat sebou samými, většinou to začne hodně bolet. „Změna bolí, ale život přitom začne kvést.“ Přesně to jsem prožila, když jsem se vydala na cestu do Indie. Destinaci jsem si vybrala paradoxním způsobem, táhla mě tam nevysvětlitelná intuice. Indie mě dříve spíše odpuzovala a stala se místem, do které jsem se nechtěla „Nikdy“ dostat. Tolikrát jsem v životě vůči Indii zopakovala svou mantru „Tam Nikdy nepojedu!“ Dodnes se směju, jak tragikomicky se mé „Nikdy“ stalo mým současným „Navždy“.

 

Panika, Úzkost a Nekonečný Strach – Aneb: je Indie vhodná pro neurotičky?

Když jsem začala své cestování, byla jsem šíleně vystrašená, panická a úzkostlivá osoba. Nedokázala jsem si ani na sekundu představit, že bych mohla překonat hranice své komfortní, bezpečné zóny. Byla jsem závislá na svých každodenních rituálech, které ve mě vzbuzovaly pocity klidu a bezpečí.

Přesto jsem do Indie odjela, ztratila se v ní a poté se tam vydala na dalších šest měsíců znovu. Tehdy tomu nikdo v mém okolí nerozuměl. Já jsem ale věděla, že se potřebuju vracet do míst, kde se sama v sobě cítím opět naživu. Do míst, kde jsem musela neustále zpochybňovat své veškeré staré vzorce myšlení a cítění.

Právě tam začala má metamorfóza.

 

Během posledních třech let, jsem prožila mnoho různých životů

Za poslední tři roky jsem prožila mnoho příběhů, mnoho životů - strastiplné cestování beze smyslu, intenzivní hledání toho kam vlastně patřím, nejrůznější paniky a zoufalství. V Bengálsku jsem uviděla oči mateřské i ničitelské bohyně a pochopila jsem, proč ji nazývají svou matkou. V Gujarátské vesnice jsem pocítila neuvěřitelnou přátelskost místních skromných lidí.

Prožila jsem pekelné indické horko v Kolkatské betonové metropoli. Unikla jsem do  Dharmsalských hor a opět pocítila sílu a  čistotu tohoto nekonečně velkého prostoru. Na mých cestách mě provázela velká zamilovanost, která velice nečekaně vedla k mé vlastní bengálské svatbě a následné drastické  integraci svého nového nomádského myšlení po návratu zpět do Česka.

Do dnes prožívám svůj život mezi dvěma zcela odlišnými kulturními světy, ve kterých se učím vytvářet svou vlastní vnitřní krajinu. Z mé vnitřní a vnější cesty vznikla kniha: Jako pták ses narodila - Můj velký indický příběh.

 

Občas mě stále přepadá ochromující strach.

Dnes už ale vím, že se musím nejprve zhluboka nadechnout a zpříma se mu zahledět od tváře a zeptat se:

„Co mi přinášíš? Co potřebuješ?“

 

Jakými způsoby vyprávím své příběhy?

Jsem vypravěčkou a pohybově hlasovou lektorkou. Zároveň právě podstupuju tříletý výcvik techniky Hlubinných imaginací, která od základu mění způsob jakým přemýšlím sama nad sebou a svým vnitřním světem. Hledám svou vlastní medicínu, která mi pomůže sjednotit své ztracené, zapomenuté i vykázané části sebe sama.

A přesně v tom podporuju lidi kolem sebe – aby hledali své vlastní zdroje, zkoušeli a ochutnávali nejrůznější příchutě života a hlavně se nebáli nesouhlasit s „vnějšími názory“, které často autoritativně říkají, co je pro nás nejlepší.

Mým hlavním zdrojem je sdílení příběhů, které pro mě během posledních let nabylo různé formy. Vyprávím pomocí slova, písněmi, rytmem, tancem nebo imaginací a svou techniku jsem nazvala medicína divokosti.

Tvůrčí energie nezná omezení a hlavně, je léčivá – pokud vychází z nás samotných! Já ji nazývám divokostí.

Poslední roky se intenzivně navracím k hlasu svého těla a to miluje pohyb a zvuk. Rozvíjím svou vlastní podobu terapeutických ženských workshopů.

Používám různá cvičení s prvky vývojové kineziologie, jógové terapie a dalších pohybových systému, společně s tancem, hlasem – zpěvem a vyprávěním. Souhlasím s Jungem:

"My nejsme nemocní, pouze trpíme odloučením od naší duše.“

 

Příběh je energie a tam, kam dopadne, tam rozproudí novou inspiraci, touhy a sny

 

Více se o mě můžete dozvědět například v tomto rozhovoru:

 

.

 

Těším se na vás

S láskou Tereza Ghose

Učím se létat ve větru tak, aby mě silné proudy vždy nevrhly k zemi.

Létám tak, abych se mohla rozhlédnout okolo a prožité, viděné a cítěné předávat jako nabídku Příběhu, který nepatří jen mně, který je tady pro nás všechny.

 

Chcete ochutnávku z knihy?

Stačí vložit váš email a obdržíte ukázku zdarma ve formátu pdf.

Ukázku knihy si již stáhlo 0 lidí

Jsem žena. Jsem změna. Jsem hlubokou propastí neznámého. Jsem úplnost tajemství zrozeného. Jsem volná, a přesto svázaná. Svázaná láskou ke své proměně. Neměnně žiju ve změně.